V Praze se konala pietní vzpomínka na Jaroslava Foglara

V pátek, krátce po 15. hodině mrzlo až praštělo. Na Vinohradském hřbitově si dali dostaveníčko pamětníci, a věrní čtenáři foglarovek. Bývalí členové pražské Dvojky minutou ticha uctili památku Jestřába. Následoval krátký pietní akt, jímž členové Sdružení přátel Jaroslava Foglara rovněž vzpomenuli páté výročí Jestřábovy smrti. Místopředseda SPJF Milan Lebeda - Alpín přitom řekl:"Vážený pane Jaroslave Foglare, milý Jestřábe!

Když před pěti lety přišel ten smutný okamžik, už to nebylo jen jako špatný sen, a ty ses při poslechu rádia nemohl štípnout do ruky, zda nespíš. Tentokrát to již byla pravda a ty ses odebral do tiše věčných dnů.
Ty naše pozemské dny, Jestřábe, jsou po celých pět let naplněny spoustou foglarovských dobrodružství a zážitků, při kterých vděčně využíváme všechno to, co jsi nám tady zanechal - příběhy, návody, hry …, takže snad nás jednou na rajském nástupišti pochválíš.

Jen jedna hra - delší než dlouhodobá - se ti asi nelíbí. Ale to už ty teď nijak neovlivníš, a tak se asi shodneme, že tvoje celotáborová hra Závět strýce Jamesa (čti Jamesa) se před více jak šedesáti lety povedla lépe, zatímco ta současná dlouhoroční nemá, zdá se, konce a jistoty.

Ale určitě tě potěší, že jinak je vše při starém: představ si, že na Tři krále Rychlé šípy zase koledovaly u toho vykutáleného cukráře a zase platily 65 korun za snědené cukroví a 20. ledna se na sáňkařském závodě na Druhé straně zase vyklopily v zatáčce, pořád se ty řiditelné saně od pana Breburdy nenaučily pořádně ovládat.

A až za několik týdnů někde na seřaďovacím nádraží zahouká lokomotiva a nová mladá tráva zavoní do vzrušujícího pachu jejího kouře… až nadejdou vlažné jarní dny a na Zelený potok přiletí z dálky rackové… zase budem první v krátkých kalhotách čekat na jarní výpravu - a ty tam budeš s námi.

Co víc si můžeš přát!

Co víc si můžeme přát!

Děkujeme a vzpomínáme.



Pak položil Ing. Marek Polák - Sharp na Jestřábův hrob věneček složený z čerstvých žlutých kvítků a pět přítomných členů Sdružení přátel Jaroslava Foglara zapálilo na hrobě svíčku. Každým rokem sem vždy členové SPJF zapálí o jednu víc, až do pomyslných 102. narozenin. Tolik let se totiž Jestřáb chtěl dožít.


Sharp pokládá věneček. (foto: T. Hromádka)

---

Zapalování svíček. (foto: T. Hromádka)

V mrazivém odpoledni se pak členové celostátního Vedení SPJF a redakce Bohouška přesunuli z Vinohradského hřbitova do centra Prahy. Úplnou náhodou se zde setkali s Láďou Halbichem, někdejším majitelem tajuplné Voskářky v pražských Radlicích, kde před více než deseti lety vznikla pražská pobočka Sdružení přátel Jaroslava Foglara, s nímž se již mnoho let neviděli. Byla to skutečně zvláštní náhoda, až naběhla husí kůže. Již se však setmělo a nastal jít do uliček Města, kde obdivovali záři plynových lamp. Krátce před 19. hodinou pak dorazili do divadla Rokoko na Václavské náměstí. To již se těšili - stejně jako mnoho desítek dalších diváků na Rychlé šípy a Bratrstvo kočičí pracky. Obsadili přitom celou třináctou řadu hlediště. V úvodu představení bylo připomenuto, že dnešní představení je výjimečné v tom, že se koná právě v den výročí Jestřábovy smrti. Jestřábovi by se to určitě líbilo. Smích a radost v dětských tvářích, jakou v divadle během představení viděli. Ve foyer probíhala opět Miss foglarovek. Zvítězila Vlasta před Tončou a Haha-Bimbi. Tak skončil den, jímž jsme si připomenuli 5. výročí Jestřábovy smrti.


Děkovačka. (foto: P. Molka)

---

Třináctá řada a třináct diváků, tuto řadu si předplatila Pražská pobočka SPJF. (foto: P. Molka)

---

Třináctá řada a třináct diváků, tuto řadu si předplatila Pražská pobočka SPJF. (foto: P. Molka)

---

Volba Miss foglarovek a vzpomínka na Jestřába - v předsálí Rokoka připravila Pražská pobočka SPJF. (foto: P. Molka)

---

Sharp: To ja ne! To Milan Teslevič! - nakreslil Stínadla. (foto: P. Molka)